Ruční zpracování ovčí vlny je jednou z nejstarších lidských dovedností. Výrobu tkanin lidé znali již v mladší době kamenné, do vlněných látek se oblékali obyvatelé orientálních říší, staří Řekové i Římané, jak chudí, tak bohatí. Soukenictví, jedno z nejdůležitějších výrobních odvětví středověku, bylo založeno na vlně, vlna přežila i průmyslovou revoluci a je v podstatě dodnes nositelem značky nejvyšší kvality. Dá se říci, že vlna je tak úžasný přírodní materiál, že řadu jejích skvělých vlastností se dosud nepodařilo uměle napodobit.

Chemickým složením je vlna rohovina (keratin), což je druh proteinu. Základem molekul proteinu jsou atomy uhlíku (C – 50%), kyslíku (O – 21%), dusíku (N – 17%), vodíku (H – 8%) a síry (S – 4%). Je to důležité jednak pro postupy jejího barvení, jednak pro laický test neznámého materiálu, vydávaného někdy neoprávněně za 100% vlnu (po zapálení vlny se zbytky snadno rozpadají).

Další vlastnosti vlny, jako pružnost a hygroskopičnost, jsou dány důmyslnou vnitřní stavbou jejích vláken. Pro lepší představu – vlněné vlákno lze 20000x přehnout bez toho, aby došlo k jeho poškození. U hedvábí je to 1800x, pro umělé hedvábí je to pouze 75x. Hygroskopičnost je schopnost pojmout určité množství vlhkosti a u vlny je ve srovnání s jinými materiály mimořádná. Vlna je schopná vázat až 40% vody (bavlna 8%, syntetické vlákno méně než 3%).

Významným způsobem ovlivňuje vlastnosti vlny jemnost jejích vláken. Je zřejmé, že síla vlákna se bude lišit jak podle plemene, tak podle pohlaví a stáří ovcí, vliv na kvalitu vlákna má i výživa nebo klimatické podmínky.

Jemnost vláken se udává jako průměr vlákna v mikrometrech a vlnu podle toho můžeme třídit do několika skupin:

Pro průmyslové zpracování má význam dělení vlny podle kvality do tříd A, A-B, B, B-C, C, C-D, D, D-E.

Zde je potřeba říci, že pro výrobu oblečení určeného k dotyku s pokožkou (např. šály) jsou vhodnější vlny jemnějšího charakteru, pro výrobu kobercových přízí nebo přízí pro výtvarné nebo dekorační účely bohatě stačí i vlna hrubší.

Důležitým údajem o vlně je vedle průměru také délka jejích vláken. Ta je dána jednak plemenem, jednak dobou, jak dlouho vlna na ovci rostla, neboli intervalem stříže. Pro ruční předení je vhodná délka vlákna 7 a více centimetrů, kratší vlákna se předou obtížněji.

Při zpracování se lépe zachází s delším vláknem a delší vlákno jinak stejně jemné vlny by tedy mělo být více ceněno.

Co se týče barevnosti vlny, dá se říci, že poptávka po bílé vlně je dána především požadavky vlnařského průmyslu, potažmo nutností vlnu pro dosažení požadovaných odstínů barvit. Z tohoto pohledu je zřejmé, proč není přírodně barevná vlna žádaná, i z toho vyplývající šlechtitelské zásahy upřednostňující produkci bílé vlny. Pro ruční zpracování nemá uvedené hledisko takovou váhu, i když je ruční barvení bílé vlny také běžným postupem, neboť citlivým přístupem lze z přírodně barevné vlny vytvořit barevně jedinečné originály, jiným způsobem nedosažitelné. Naopak, v řadě případů je více žádaná přírodně zbarvená vlna, zejména pro krásu a jedinečnost barevných odstínů. Například u shetlandské vlny se rozlišuje jedenáct barev a kolem třiceti odstínů. Navíc je toto přírodní zbarvení velmi stálé.

Dalším faktorem, ovlivňujícím kvalitu vlny, je kvalita její stříže. Požadavky ručních zpracovatelů vlny jsou v tomto ohledu prakticky shodné s požadavky průmyslu, vlna má tedy být bez zástřihů a zbavená nepoužitelného materiálu. Pro ruční předení přírodně zbarvené vlny je ale potřeba dodržet jednu zásadu navíc – nemíchat vlnu z několika ovcí dohromady, ale oddělit jednotlivá rouna jako celky, a to i bílá! U ruční příze totiž může být poznat, že vlna v jednom výrobku nepochází z téže ovce, i když se jedná o zdánlivě stejnou bílou.

Je přirozené, že od vlny pro ruční zpracování, zejména předení, chovatel právem očekává vyšší zhodnocení, než u vlny vykupované pro průmyslové zpracování. Jestliže se dnes vlna vykupuje po 14 – 30 Kč za kilogram, pak ruční zpracovatelé jsou zpravidla ochotni za krásně zbarvené rouno nejvyšší kvality (jemnost, délka vlákna, bez zástřihů a vad) zaplatit i několikanásobně vyšší cenu, řádově i několik set korun za kilogram. Dalším zpracováním se vlna dále zhodnocuje, takže za vypranou a načesanou vlnu, připravenou k předení, se na trzích ručních zpracovatelů ve světě platí zhruba dvojnásobek ceny surového rouna. Cena 100g ruční příze se u nás pohybuje v rozmezí 110 – 160 Kč, ale i kolem 250, v závislosti na barvě, jemnosti a síle příze. Nejvyššího zhodnocení se ovšem dá dosáhnout prodejem finálního výrobku. Ceny 200 – 600 Kč za ručně předené a pletené ponožky, 350 Kč za čepici, 2000 – 2500 Kč za vestu, 5000 Kč a více za svetr nejsou neobvyklé, záleží také samozřejmě na kvalitě provedení, barevnosti a celkovém vzhledu výrobků.

Vše, co bylo dosud řečeno o kvalitě vlny, se vztahuje zejména k ručnímu předení. Pro ruční výrobu plsti mokrou cestou vystupuje do popředí jiný požadavek, a sice to, jak rychle či snadno vlna plstnatí. Neplatí zde totiž princip čím více, tím lépe, a pokud některá vlna plstí příliš rychle, je třeba ji předtím smíchat s vlnou plstící méně. Klasické plstění namokro, s použitím mýdla a horké vody, bylo v poslední době doplněno další technikou, a sice plstěním pomocí plsticích jehel, bez použití vody. Obě techniky lze samozřejmě kombinovat, takže například na výrobek uplstěný namokro se dá jehlou dál naplstit třeba nějaká ozdoba.

Pro ruční výrobu plsti nepotřebujeme ani drahé vybavení. Pokud si vlnu pro plstění chceme připravovat sami, budeme potřebovat ruční kartáče nebo bubnovou česačku. Máme-li již vlnu pro plstění připravenou, pro samotné plstění namokro je potřebné plsticí prkénko nebo valcha, pro plstění jehlami stačí kus molitanu a speciální plsticí jehly, eventuálně s držákem jehel (rukojetí). Ručním plstěním se dají vyrábět klobouky, oděvní i módní doplňky, hračky i upomínkové předměty, možnosti uplatnění jsou zde opravdu široké.

Další možností, jak ručně zpracovat ovčí vlnu, je zatkávat ji, zejména v nenačesaném stavu, do ručně tkaných látek, zpravidla pro dekorační účely. Jinou možností je potom použití nespředené vlny pro výrobu ručně tkaných kožešin. Pro tento účel se hodí vlna s delším vláknem, bez předchozího česání, pouze vypraná. Pro použití této techniky vystačíme s jednoduchým tkalcovským stavem, neboť zde není potřeba vytvářet pomocí tkalcovského stavu žádné vzory, stačí používat prostou plátnovou vazbu, barevných vzorů na kožešině docílíme odpovídajícím použitím barevných roun pro zatkávání.

Nejčastějším použitím ovčí vlny pro ruční zpracování je však bezesporu výroba vlněných přízí pomocí již zmíněného předení. Vlnu k předení je nejlépe připravit česáním (na bubnové česačce nebo pomocí ručních kartáčů), použít se dá i vlna mykaná.

Příst můžeme na klasickém kolovrátku určeném k předení vlny (pozor, mnoho historických kolovrátků kolujících mezi lidmi jsou kolovrátky na len), a zde je třeba uvést, že se dají použít nejen historické kolovrátky a jejich repliky, ale v současné době se pro potřeby zájemců o ruční předení vyrábějí nové, moderní kolovrátky. Díky přesným výrobním technologiím a řadě inovací obvykle své historické předchůdce kvalitou i funkčností značně převyšují.

Výrobců těchto nových kolovrátků je ve světě celá řada a každý z nich nabízí zpravidla několik typů, lišících se svým určením i dalšími vlastnostmi, ať už je to variabilita různých systémů pohonu či převodových poměrů, nebo možnosti používání výměnných dílů pro výrobu speciálních, velmi tenkých krajkových nebo naopak objemných či efektních, přízí. Těmto možnostem odpovídá i cenové rozpětí při pořizování takového kolovrátku, cena je pak závislá nejen na funkčních možnostech, ale je dána i kvalitou a provedením povrchové úpravy kolovrátku. Svou roli jistě hraje i estetické hledisko a osobní vkus zákazníka. Pro názornější představu, cena jednoho z nejlevnějších moderních kolovrátků bez povrchové úpravy a dalšího příslušenství začíná zhruba na 6000 Kč, nejžádanější typ kolovrátku bez dalšího vybavení pořídíte za 9000 až 10000 Kč, krásné kolovrátky nejvyšší kvality mohou podle svého vybavení (kuličková ložiska, lakované provedení, řada příslušenství pro speciální účely) stát od 11000 Kč výše. Vyrábějí se i kolovrátky poháněné elektrickým motorem, přesto ale drtivá většina lidí, majících zpracování vlny jako zálibu, dává přednost kolovrátkům klasického provedení, zohledňujícím i estetická hlediska.

Pro zajímavost je zde potřeba uvést, že příst se dá i bez kolovrátku. Předtím, než byl kolovrátek vynalezen (koncem 15. století), se totiž předlo na zařízení, kterému se říká vřetánko. Na tyčce, které se říká vřeteno, je nasazený kotouč jako setrvačník, jmenuje se přeslen. Bývá vyroben ze dřeva, nebo i jiných materiálů, jako například keramika. Přadlena vřetánko roztočí a nechá viset na právě vznikající přízi, přičemž prsty vytahuje vlněná vlákna z česance stejně, jako kdyby předla na kolovratu. Není snad třeba zdůrazňovat, že předení na kolovrátku je mnohem pohodlnější.

I ručně napředená příze je však stále ještě polotovarem a k hotovému výrobku zbývá udělat ještě jeden krok. Tímto krokem je v našich končinách hojně rozšířené pletení či háčkování, pro něž si vystačíme s pletacími jehlicemi nebo háčkem, není to však jediná možnost.

Tou další možností, jak z hotové příze vytvořit něco zajímavého, je použít ruční tkalcovský stav. V řadě případů je použití tkalcovských technik jediným způsobem, jak dosáhnout určitých vlastností i vzhledu svých výrobků, nezanedbatelný je i rozdíl v rychlosti tkaní a pletení (u tkaní nová řada narozdíl od ručního pletení přibude v podstatě jedním pohybem).

Při volbě tkalcovského stavu máme na výběr ze dvou možností. Tou první možností je zvolit jednoduchý (a o dost levnější) tkalcovský stav, tzv. stav s pevným listem, který má řadu výhod a báječných vlastností, je však určen téměř výhradně pro tkaní pouze plátnové vazby, neboť se chová jako dvoulistový tkalcovský stav. Vzory tkanin se na něm dají vytvářet jenom volbou a rozmístěním barev do osnovy a útku nebo použitím speciálních, zpravidla složitějších a pracnějších technik.

Druhou možností je použití klasického ručního vícelistového tkalcovského stavu (např. čtyřlistového nebo osmilistového, vyrábějí se i šestnácti a vícelistové stavy). Na těchto stavech se dá samozřejmě tkát i plátnová vazba, stejně jako na stavu s pevným listem, ale co se týče možností vytváření barevných nebo plastických vzorů tkanin, jsou tyto stavy omezeny pouze počtem listů a dají se na nich vytvářet doslova umělecká díla. Záleží jen na znalostech a nápaditosti tkalců. Přesto se však nedá jednoznačně říci, zda je některý z těchto stavů lepší než jiný, každý z nich je vhodný pro něco jiného, každý má své výhody i nevýhody. Pro orientaci – ceny stavů s pevným listem se podle jejich tkací šířky pohybují v hladinách od 3500 do 4500 Kč, nejprodávanější vícelistové stavy šířky 80cm stojí kolem 16000 až 20000 Kč, záleží samozřejmě i na výrobci, kvalitě a provedení. Vícelistové stavy větších šířek s různým vybavením od různých světových výrobců mohou stát kolem 50000 až 100000 Kč, i více. V nabídkách několika firem ve světě najdete i ruční stavy řízené počítačem. Existují počítačové programy, které vám pomohou navrhovat nové vzory, existují internetová fóra, kde si lidé vyměňují zkušenosti s předením i tkaním a mohou si vzájemně pomáhat.

Zkrátka, koho vlna zaujala, má v dnešní době takřka neomezené možnosti, jak se předmětu svého zájmu věnovat. A to je dobře.

Praha, duben 2007

Jaroslav Humpál a kolektiv

MECHANIZAČNÍ A TECHNOLOGICKÉ VYBYVENÍ FAREM
S CHOVEM OVCÍ A KOZ VČETNĚ FAREMNÍHO ZPRACOVÁNÍ MLÉKA

Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR

Brno 2008